Tak Vám to posílám, třeba jako recenzi na stránky...anebo jen tak - pro Vás:)
Trvalo mi to dost velkou část života, než jsem si přišla pro svůj první výprask. I když jsem o této součásti své osobnosti věděla už od dětství, dlouho zůstávala jen v mých představách. Vlastně nedokážu říct, kde jsem sebrala odvahu napsat jednoho dne e-mail na vychova-a-vyprask@seznam.cz neznámé Paní Vychovatelce s žádostí o lekci.
Jsem člověk žijící "normální" život, mám rodinu, zaměstnání a věřím, že kdokoliv mě zná (včetně mého manžela), by něco takového do mě nikdy neřekl. Prostě svět spankingu se s tím mým úplně míjel. Na jednu stranu mě lákal, ale na druhou stranu jsem měla strach navázat kontakt s někým, kdo výprasky profesionálně uděluje, a svět SM studií a profi domin mě v podstatě odrazoval a dodnes odrazuje.
Zpětně vzato jsem měla opravdu velké štěstí, že hned napoprvé jsem se ocitla v péči Věrky Vychovatelky. První návštěva byla opravdu velký adrenalin. I když jsem se strašně moc těšila a kupodivu jsem neměla žádný strach, k čemuž pomohly osobní zážitky lidí z webu VIPD, svůj první výprask jsem prožila, jako kdybych šla na nějaký nepříjemný zákrok k doktorovi. Věrka se ale mého "zasvěcení" zhostila s neuvěřitelnou empatií a přede mnou se najednou otevřela úplně nová dimenze mého života.
Je opravdu těžké popsat, co jsem prožívala - chce se mi napsat 1000 odstínů - ne šedi (jinak film ani knížku neznám), ale neuvěřitelné barevnosti - vzrušení, emocí, myšlenek, adrenalinu, radosti ze hry, smíchu ale i lítostivého smutku, stýskání a mnoho dalšího. Musím přiznat, že zvlášť ze začátku to byla opravdu divoká jízda jako na horské dráze v intenzitě první lásky. Dost to se mnou zamávalo po všech stránkách, asi i proto, že jsem něco takového vůbec nečekala a teorii spankingu jsem prozkoumala až mnohem později.
Teď po dvou letech můžu říct, že nelituju ani vteřinu, že jsem tehdy tu odvahu našla. To, co bylo do té doby uzavřené pod pokličkou v mých představách, se najednou uvolnilo. I já, odjakživa vystresovaný melancholik-introvert, jsem se uvolnila a proměnila. Najednou jsem třeba začala na potkání klábosit s kýmkoliv o čemkoliv, klidně i o blbostech, jako blázen se bezdůvodně usmívat na ulici nebo i sama pro sebe v lese. Nebo propadat záchvatům smíchu v učebně ve VIPD tváří v tvář bolestivému výprasku, který jsem si vykoledovala např. za spáchání nějaké vypečené provokace, kterou jsem se zaujetím pro Paní Vychovatelku vymýšlela. Spanking do mého života přinesl neuvěřitelnou lehkost, hravost a čistou radost.
Jak jsem už psala, jsem opravdu ráda, že při tomhle mém úletu do sfér, kam jsem nikdy nemyslela, že se reálně dostanu, jsem potkala zrovna Věrku. I když jsem o ní ze začátku vůbec nic nevěděla, tak možná o to víc jsem vnímala tu její sympatickou, přátelskou osobnost, která přistupuje k druhým s přirozeným respektem a empatií. I když člověk při každé lekci zažíval bolest v podobě dost citelného výprasku, tak paradoxně jsem se v její přítomnosti vždy cítila v naprostém bezpečí a všechny tíže života se najednou rozplynuly jako mávnutím kouzelného proutku (nebo švihnutím rákosky?).
V mém životě se objevil člověk, bez kterého bych to tak nikdy neprožila. Věrka je opravdu jedinečná. Je to člověk plný živelné energie, kterou rozdává plnými hrstmi. Je to člověk, za kterým bych s důvěrou šla jak se svým smutkem, tak štěstím. Pomáhá už jen to, že člověka vyslechne, co teprve když ho s láskyplnou starostlivostí seřeže.
Svou roli Paní Vychovatelky dělá velmi profesionálně s neuvěřitelnou vášní, ale i zodpovědností. Nikdy jsem neměla strach, že by mi ublížila. Asi to nejpodstatnější je pocit naprosté důvěry, se kterou před Věrkou odhaluji nejen své tělo (prdelku), ale i duši. Věrka je prostě živel a nejlepší průvodkyně nejen světem spankingu!